Představování "mých" zvířat začíná...Introducing of "my" animals...

Zásadní poznámka – většinou jsou to zvířata mimo návštěvnickou zónu, tak trochu schovaná...klece jsou na rozdíl od úžasného hlavního areálu směšně malé (viz Jak se tu žije zvířatům). Ale nic není ideální a snažím se jim to vynahradit láskyplnou péčí a když se podaří a vyjde čas, tak i nějakým tím enrichmentem.

Jako první to budou:

Malpy hnědé (Cebus apella - Jižní Amerika)– pár, Devil a Cindy, poměrně dobrodružné, chodím k nim do klece, protože je není kam oddělit, jako ostatně mnoho dalších opic tady – je to poměrně riskantní, ale velmi zajímavá zkušenost, člověk se o nich mnohem víc naučí. Zatím nikoho nepokousali, i když Devil je, asi jako všichni samci malp, velmi teritoriální. Zato Cindy je zlatíčko, nejroztomilejší kukuč co tu mám...Pro ně dělám enrichment nejradši, jsou to šikulky a hlavně - mají z toho vždycky ooooobrovskou radost:-). Moji milí rodičové - děkuju! - mi v balíčku z Čech mimo jiné poslali lískové oříšky ve skořápce - nejen tyhle malpy, ale všechny opice v parku jsou z nich na větvi:-) A jak nás učili ve škole, malpy jsou po lidoopech další primáti, kteří umí a používají nástroje, kromě kamenů na rozbíjení ořechů a hloubení jamek (to tu dělají taky - dolují ze země žížaly) i slámky na vybírání medu, stejně jako šimpanzi...A věřte nebo ne, oni si na rozbíjení těch lískáčů opravdu berou kámen, a je to fantastické pozorovat, kromě toho, že je to neuvěřitelně komické...Mám to natočené, až přijdu na to, jak jsem umístit video, tak se pobavíte...No a protože jsou to takoví chytráčci, milují všechny možné skrývačky, papírové krabičky a plastové láhve, cokoli, v čem by se teoreticky mohlo schovávat něco na zub. V přístupu k otvírání těchhle pokladů se ale zásadně liší podle pohlaví. Devil na to jde hrubou silou, což se někdy vyplatí, třeba u rozbíjení kokosového ořechu, který už taky párkrát dostali, ale někdy to prostě nikam nevede a je potřeba zapojit jemné a zručné tlapičky Cindy, která s obrovským nadšením a velmi zručně opakovaně odšroubovává uzávěr, i když je láhev prázdná......V hlavní části parku žije velká skupina těchhle čiperek se spoustou mláďat, ale každé takové malpí tlupě, která se v přírodě skládá z více samic a více samců, může vládnout jen jeden dospělý samec, proto tu máme tři samce plonkové a dva páry zvlášť. Ze samců se chystáme vytvořit skupinu, tak nám držte palce...

Ptačí pozorování od 11.3. do 20.7.2007...My Check-list of Birds seen at Western Cape, SA

Blacksmith Plover Vanellus armatus čejka běločelá - viz fotogalerie

Cape White-eye Zosterops pallidus kruhoočko kapské

Pied Crow Corvus albus vrána černobílá

Fiscal Flycatcher Sigelus silens lejsek jihoafrický

Hadada Ibis Bostrychia hagedash ibis hagedaš - viz fotogalerie

Egyptian Goose Alopochen aegyptiaca husice egyptská - viz fotogalerie

Cape Robin-Chat Cossypha caffra drozdík kapský - viz fotogalerie

Malachite Sunbird Nectarinia famosa strdimil malachitový - viz fotogalerie

Orange-breasted Sunbird Nectarinia violacea strdimil zlatoprsý Endemic - viz fotogalerie

Cape Sugarbird Promerops cafer cukernatka kapská - viz fotogalerie

Yellow Bishop Euplectes capensis vida africká - viz fotogalerie

Cape Weaver Ploceus capensis snovač kapský - viz fotogalerie

Yellow-billed Duck Anas undulata kachna žlutozobá - viz fotogalerie

Cape Francolin Francolinus capensis frankolín kapský Endemic - viz fotogalerie

Helmeted Guineafowl Numida meleagris perlička kropenatá - viz fotogalerie

Common Moorhen Gallinula chloropus slípka zelenonohá - viz fotogalerie

African Oystercatcher Haematopus moquini ústřičník jihoafrický

Kelp Gull Larus dominicanus racek jižní - viz fotogalerie

Jackass (African) Penguin Spheniscus demersus tučňák brýlový

Sacred Ibis Threskiornis aethiopicus ibis posvátný

Odkud jsem čerpala jména/ Source of Checklist: http://www.bsc-eoc.org/avibase/avibase.jsp?pg=checklist®ion=zawc&list=clements〈=EN&synlang=CS

Pátek třináctého...

...byl velmi šťastným dnem:-) Po neskutečné době se mi konečně podařilo dostat se do nedaleké malinké, ale nádherné přírodní rezervace Helderberg Nature Reserve. Je to asi patnáct minut taxíkem, musí být ale hezky – což se tu v zimě nemusí podařit často, obzvlášť když máte volno jen jeden den a nemůžete si moc vybírat. Ale jak říkám, dnes jsem měla prostě štěstí...

Odtud tedy nové fotky – ze zvířat jsou tam k vidění spousty ptáčků zpěváčků a velmi krotcí buvolci bělořitní (Damaliscus pygargus dorcas - Bontebok) svého času vybiti na počet 17 zvířat, teď jsou postupně reintrodukováni (do rezervací pouze, samozřejmě). Tohle stádečko tu založili asi před sedmy lety a potkáte ho nejspíš popásající se na trávníku kolem informačního centra – to bylo trošku zklamání, těšila jsem se, že na ně narazím někde v centru rezervace, aspoň trochu "v divočině". Ale vynahradily mi to kytky – marná sláva, fynbos je unikát. Nenajdete ho nikde jinde na zemi, ne nadarmo se tomu říká kapské květinové království..Nebotaniky možná poslední série fotek moc nepobaví. Ale tolik proteí na jendom místě, to se prostě nedalo odolat...Podle počtu fotek asi odhadnete, že tempo procházky bylo botanické:-), takže výšlap nahoru na horu Helderberg jsem si nechala na příště...

Velké změny na obzoru

Nový člověk (viz příspěvek Nejbláznivější týden za poslední čtyři měsíce) už je tu. Je to pětadvacetiletý Jihoafričan, který má zkušenost s pavouky, hady a ptáky, o opicích ovšem nemá ani páru. Nicméně jako místnímu se mu důvěřuje a proto všechno, o co jsme se snažili celé věky najednou jde jako po másle. Zatím. Nicméně je teď naším novým šéfem a vypadá to, že se chystá na velké změny. Takže povídání o tom, jak se žije dobrovolníkům, bude možná už jen retrospektivou...Doufám že přeháním. Všichni jsme ale nervózní jak psi.

Nastěhovali nám ho do bungalovu a faktem je, že je docela fajn, a kromě toho má auto – takže už nemusíme polovinu peněz, které dostaneme na jídlo, platit za taxi, aby nás dovezlo do obchodu s potravinami...jednou už jsme byli v baru ve městě a jednou v kině na Harrym Potterovi..Je to pocit svobody, který je po čtyřech měsících k nezapacení...

Můžeme jenom doufat, že se věci změní k lepšímu.

Moje první velryba! / First whale I have ever seen!

Takže po čtyřech měsíc dřiny a víceméně izolace od okolního světa (to si nestěžuju, vybrala jsem si to a pořád mě to baví, prostě je to splněný sen..) se mi konečně poštěstilo a jeden místní dobrodinec mě vzal na výlet! Musel si myslet, že jsem úplný cvok (asi nebyl daleko od pravdy:-), když jsem každé dvě minuty vykřikovala "To je náhera!" a "To je neuvěřitelné!" a "Ježíšikriste..." - ale ty scenérie byly opravdu kouzelné, vzali jsme to podél pobřeží přes Gordons Bay, Pringel Bay, Kleinmond a Bettys Bay (viz mapička). Kromě toho, že po jedné ruce jsem měla oceán a po druhé nádherné Hottentots Highlands hory, což by mi napoprvé úplně stačilo, měla jsem poměrně velké štěstí - ačkoli ještě není jejich sezóna, viděla jsem velrybu!!! Respektive dokonce dvě, a ta druhá byla obzvláště vypečená - na maličké zastrčené plážičce, mimochodem nádherná přírodní rezervace Pringle Bay Nature reserve, byla skoro na dosah ruky...tedy naštěstí se neválela na mělčině, to bychom si mákli dostat ji zpátky, ale byla hodně hodně blízko...Obě byly s nějvětší pravděpodobností velryby jižní (Eubalaena australis, Southern Right Whale), nejobvyklější v těchhle končinách. Anglické jméno neznamená, že by tyhle velryby byly správnější, neboli "velrybovatější" než jiné druhy, ale je to pozůstatek z dob minulých, kdy byla námořníky označovány za ty správné velryby k ulovení. Ale do velrybologie se radši víc zaplétat nebudu. V každém případě dívat se na toho obrovského tvora, jak se převaluje ve vlnách a plácá ploutví, což vytváří pěkný rámus, je nezapomenutelný zážitek. Díky Seane. (Sean není můj nový přítel, to jen pro ty, kteří by si chtěli rýpnout. Je to dobrodinec, který si pronajal bar v Monkey Town a zželelo se mu nás dobrovolníků...Na rozdíl od majitelky parku naši práci oceňuje, což potěší.) Na kafe jsme se stavili v prastaré hospůdce, kde mě ale nejvíc zaujali snovači! Zachytila jsem jednoho přímo v akci - snová si hnízdečko:-) Pár obrázků jsem přidala i z civilizace - Waterfront v nejbližším městečku Gordons Bay. Celé se to jmenuje Harbour Island, celé je to uměle vybudované a bydlí tam ti bohatší..No v té přírodě jsem se cítila líp..:-)

Nejbláznivější týden za poslední čtyři měsíce

Začalo to ráno minulou středu, kdy jsme se zničehonic dozvěděli, že v poledne přivezou dvě nové opice – to abychom se nenudili – kočkodany Brazzovy. Kromě toho, že už tak máme práce až nad hlavu, neměli jsme je kam dát! Akce kulový blesk začala. Stěhovali jsme a čistili klece – což pro nezasvěcené znamená sundat všechno původní vybavení, klec vydesinfikovat, nanosit nové vybavení, a to se samozřejmě do oběda stihnut nedalo. Navíc už nás bylo o Lindsey méně (po půl roce v Monkey Town se jela na dva týdny odreagovat do šimpanzí sanctuary v Zambii, a pak už hurá domů do Států...), čili jen čtyři lidi. Čtyři lidi na nakrmení 250 opic, což znamená, že na nic jiného už nezbývá čas... Ale aby toho nebylo málo, odpoledne, asi tak v polovině čištění druhé klece, utekl nám jeden tamarín pinčí. Zbytek dne jsme strávili jeho hledáním – nutno dodat, že neúspěšným. Bilance - jeden tamarín pryč a dva kočkodani Brazzovi trávící noc v dřevěných bedýnkách. Druhý den dopoledne jsme dokončili akci kulový blesk a kočkodani se mohli konečně trochu protáhnout, ale když jsem se odpoledne chtěla pustit do úklidu vlastních klecí, vysílačka mi oznámila – "Pygmies are out!" Což neznamená nic jiného, než že nám utekli další tři opice, kosmani zakrslí. Nejmenší opice na světě. Hledejte dvaceti gramové nic hnědé barvy kdekoli...Neuvěřitelné se ale stalo skutečným – tentokrát se podařilo dohledat a chytit všechny tři potvůrky. Ale další den v čudu.. Takže poprvé za čtyři měsíce jsem svým drahým svěřencům nestihla ani dát čerstvou vodu, natož uklidit.

Po návratu z práce jsme usínali oblečení jak jsme byli a čišelo z nás zoufalství. Roseline totiž rozhodla, že žádné nové dobrovolníky už nechce, ačkoli nad tím každému normálnímu člověku zůstává rozum stát. Peníze, které bude muset platit právoplatným zaměstnancům, se s tím, co dostáváme my, nedají srovnat. Přiznám se, že mi to není úplně jasné..

Ovšem pozor – velká novinka – když jsme se Colette snažili vysvětlit, že prostě potřebujeme víc lidí, jinak se z toho zblázníme, "uklidnila" nás – přístí týden nastoupí nový člověk. Bude místní, a jeho prvním úkolem bude zjistit, jestli opravdu další lidi potřebujeme (jinými slovy, jestli se 10 hodin denně 6 dní v týdnu náhodou jenom neflákáme, cha:-).