Tak kromě krize, o které jsem psala minule, a kterou jsem zdárně překonala, to byl první pěší! výlet na sousední farmu, nikdy by mě nenapadlo, jak cennou komoditou se může stát procházka po cestě za domem, jen otevřít bránu a jít - poprvé po sedmi měsících to bylo neuvěřitelné blaho. Pár obrázků těsného okolí Monkey Town na jaře, a pár zoufalých záběrů z farmy, o které už jsem myslím někde psala, opice v Monkey Town se přes veškeré nedostatky ještě mají jako v ráji ve srovnání s těmihle paviány a kočkodany. Všechno je holt relativní. Minule zmiňovaný výlet za velrybami do "velrybí bašty" jihoafrického pobřeží zvané Hermanus, hodinku cesty autem, byl příjemný, ačkoli nakonec musím přiznat, že lépe se pozorují z pevniny, kde jak samo slovo napovídá máte pevnou půdu pod nohama...Vlnky které si pohrávaly s naší loďkou ztěžovaly nejen fotografování ale i samotné pozorování. Protože je hlavní velrybí sezóna, neměli jsme problém jich několik najít, přesně řečeno asi pět, a navíc naši loď chvíli co chvíli doprovázela skupinka delfínů a několik tuleňů, kteří byli ale pro zdokumentování příliš rychlí. Při následném pozorování z pevniny jsem měla štěstí i na matku s mládětem, to je ten malinký "vodotrysk" vedle velikého..Jeden obázek nemá s velrybami vůbec nic společného, a to slunečník v resatauraci, to jen pro zpestření, dobře si ten slunečník prohlédněte:-) Chápaní mimino roste, občas už nám i vleze na záda:-))) Zato mládě lori mnohobarvého, slabší ze dvou, které jsme se pokusili vypiplat, to nezvládlo. Aspoň mám několik památečních snímků, jak ošklivé stvoření to bylo - až bylo roztomilé. Pár obrázků pro botaniky nesmí chybět. Škoda jen, že nemůžu vyfotit vůně, protože teď se to tu předhání... Obzvlášť dva stromy mě zaujaly, jeden vypadá i voní podobně jako náš šeřík (je to ten jehož bobule tu na podzim žraly kaloni) a druhý produkuje takové množství nektaru, že kotulové z hlavního areálu utíkají přes nefungující elektrický plot (což není příliš těžké:-) a tráví na tomhle stromě celé dny. Snadno je z toho usvědčíte podle obličejů, které jsou celé žluté od toho, jak nořili hlavy do květů. Že ne všechny klece, které tu máme, jsou ideální, můžete vidět na obrázcích "klícek". No a aby to nebyla jenom zvířata, pořídila jsem několik obrázků mých kolegyněk z kuchyně, ošetřovatelů na místě, kde připravujeme opičí snídaně a obědy, a naší asistentku manažerky Yvette.
Jak už jsem nakousla, některé věci se tu konečně hnuly k lepšímu. Jednou z nich bylo přestěhování fenků ze studené kobky do prosluněného výběhu a ejhle!, zdá se, že jim tato změna prospěla – máme malá fenčata (nevím, jestli se tohle slovo dá použít, mně se líbilo...no prostě mladé..:-). Paní fenková nám ale dala zabrat. Chvíli to vypadalo to, že se prohrabala ven a zmizela. A ona si zatím přivede na svět potomstvo - v nefalšované přirozené noře! Hned druhý den potom, co se ukázala pravá podstata věci, se mi podařilo jedno mrně vyfotit – máma s ním zuřivě pobíhala sem a tam a snažila se vyhrabat novou noru. S uzlíkem chlupů v tlamě to jde ale těžko..
Dalším mládětem mě překvapily moje mirikiny, jediné noční opice na světě, které se sice nikam nestěhovaly, ale přišlo na ně jaro. Mirikině se mi ještě vyfotit nepodařilo, ale nebojte se, pracuje se na tom. Zatím vám můžu prozradit, že má šedivá zádíčka s černým pruhem vedoucím po celé délce páteře, černý ocásek a růžové bříško. Musím ale přiznat, že velkou radost tady z mláďat nemáme – nečeká je totiž pravděpodobně žádná růžová budoucnost. Ale o tom zase někdy příště..
