Jeden z krátkých videosnímků - další najdete na You Tube, channel PetraBemova

Zobrazují se příspěvky se štítkemObecné. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemObecné. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 23. prosince 2007

Stastne a vesele a pohodovy rok 2008 / Merry Christmas and Happy New Year 2008

Vloni na Vanoce jsem se dozvedela, ze jsem prijata do dobrovolnickeho programu v Africe. Rok je tomu a porad si jeste myslim ze to byl jeden z nejlepsich vanocnich darku...Preju vam vsem, kdo zabloudi na tyhle stranky, aby vase vanoce, pravdepodobne bile a studene, byly stejne stastne jako ty moje lonske, a do noveho roku jen to nejlepsi. Mela jsem pro vas pripravene fotecky, jak se pripravujeme na vanoce v Africe (na plazi:-), ale bohuzel nam spadnul internet, takze tohle jen v rychlosti z internetove kavarny - proto taky zadne hacky carky.. Fotecky budou, ale az pristi rok:-) Tady se moc neslavi, je to preci jen trochu ujete, vanoce v lete, ale budu na vas tam doma myslet, uzijte si to za me. / All the best for Christmas and even better for New Year to all of you who have visited this page. Unfortunately there will be no pictures this time, because our internet connection is not working, so this is just quickly from internet cafe, for next pictures you have to wait until next year:-) There will be no big celebrations here, because it really is bit weird Christmas in summer, but I will definitely think of you all anywhere in the world you will be at that time. Enjoy!

pátek 6. července 2007

Nejbláznivější týden za poslední čtyři měsíce

Začalo to ráno minulou středu, kdy jsme se zničehonic dozvěděli, že v poledne přivezou dvě nové opice – to abychom se nenudili – kočkodany Brazzovy. Kromě toho, že už tak máme práce až nad hlavu, neměli jsme je kam dát! Akce kulový blesk začala. Stěhovali jsme a čistili klece – což pro nezasvěcené znamená sundat všechno původní vybavení, klec vydesinfikovat, nanosit nové vybavení, a to se samozřejmě do oběda stihnut nedalo. Navíc už nás bylo o Lindsey méně (po půl roce v Monkey Town se jela na dva týdny odreagovat do šimpanzí sanctuary v Zambii, a pak už hurá domů do Států...), čili jen čtyři lidi. Čtyři lidi na nakrmení 250 opic, což znamená, že na nic jiného už nezbývá čas... Ale aby toho nebylo málo, odpoledne, asi tak v polovině čištění druhé klece, utekl nám jeden tamarín pinčí. Zbytek dne jsme strávili jeho hledáním – nutno dodat, že neúspěšným. Bilance - jeden tamarín pryč a dva kočkodani Brazzovi trávící noc v dřevěných bedýnkách. Druhý den dopoledne jsme dokončili akci kulový blesk a kočkodani se mohli konečně trochu protáhnout, ale když jsem se odpoledne chtěla pustit do úklidu vlastních klecí, vysílačka mi oznámila – "Pygmies are out!" Což neznamená nic jiného, než že nám utekli další tři opice, kosmani zakrslí. Nejmenší opice na světě. Hledejte dvaceti gramové nic hnědé barvy kdekoli...Neuvěřitelné se ale stalo skutečným – tentokrát se podařilo dohledat a chytit všechny tři potvůrky. Ale další den v čudu.. Takže poprvé za čtyři měsíce jsem svým drahým svěřencům nestihla ani dát čerstvou vodu, natož uklidit.

Po návratu z práce jsme usínali oblečení jak jsme byli a čišelo z nás zoufalství. Roseline totiž rozhodla, že žádné nové dobrovolníky už nechce, ačkoli nad tím každému normálnímu člověku zůstává rozum stát. Peníze, které bude muset platit právoplatným zaměstnancům, se s tím, co dostáváme my, nedají srovnat. Přiznám se, že mi to není úplně jasné..

Ovšem pozor – velká novinka – když jsme se Colette snažili vysvětlit, že prostě potřebujeme víc lidí, jinak se z toho zblázníme, "uklidnila" nás – přístí týden nastoupí nový člověk. Bude místní, a jeho prvním úkolem bude zjistit, jestli opravdu další lidi potřebujeme (jinými slovy, jestli se 10 hodin denně 6 dní v týdnu náhodou jenom neflákáme, cha:-).

neděle 24. června 2007

Nové fotky / New pictures

Tak a pro ty, kteří nečtou, konečně po delší době nějaké nové obrázky - protože už jich bylo na jedno album moc, rozdělila jsem je po jednotlivých měsících. Ema, která je na fotkách kde si grilujeme masíčko a jiné dobrůtky - v Africe se tomu říká braai - tak ta už tu není, vydržela jen asi tři týdny. A Arlie stihla během téhle jedné série fotek změnit barvu vlasů. Popisky dodám příště. / Finally some new pictures - it was too many for one album so I made smaller ones. Captions will be added next time...

sobota 23. června 2007

Rekapitulace po čtvrt roce aneb JAK SE TU ŽIJE ZVÍŘATŮM

Tak jak jsem slíbila na tomhle blogu úplně na začátku, po třech měsících už vám můžu celkem zodpovědně popsat, jak se tu žije – zvířatům, lidem, a dobrovolníkům (kteří se spíš než za lidi počítají za novodobé otroky:-). Představovala jsem si, že budu postupně připisovat jednotlivé střípky toho, co se tu děje, a vy si z toho konečný obrázek poskládáte sami, to se ale z různých důvodů nepovedlo. Tak teď to bude na delší čtení, pokud na to někdo budete mít sílu:-) Čtení první:

JAK SE TU ŽIJE ZVÍŘATŮM

V současnosti je Monkey Town soukromá zoologická zahrada, veřejnosti přístupná asi pět let. Máme tu 28 druhů primátů, z toho většina jihoamerických. 3 druhy chápanů, 3 druhy malp, 2 druhy kotulů, 1 druh chvostana, 1 druh mirkiny, 7 druhů drápkatých opiček. Z "neamerických," neboli starosvětských, jsou to 4 druhy lemurů za poloopice; 1 poddruh? paviána, 2 druhy kočkodanů, 1 druh mangabeje a 1 druh makaka za opice, a za lidoopovité 1 druh gibona a 3 šimpanzice. Kromě toho pár králíků, jednoho poníka, dvě ovce, jednu kozu, tři druhy antilop, dva druhy želv a spoustu ptáků.

Skupina asi šestnácti malp hnědých, dvaceti kotulů veverovitých, čtyř lemurů mongoz a pěti chápanů žije společně se třemi druhy antilop, dvěma želvami pardálími a dvěma jeřáby rajskými v části zvané hlavní areál, což je prakticky kus oploceného lesa. To jste mohli už na začátku vidět na fotkách. Je to skutečně téměř tak dobré, jak to vypadá – v "kleci" jsou tady lidi – chodí skrz tuhle část tunelem, velice působivý zážitek. Jediný problém, který tu ale ostatně mají všechna zvířata je, že tu nejsou žádné pavilony, a přestože zimy tu nejsou jako u nás, rozhodně to není nic pro tropické opice a třeba ary. Osm stupňů už je tu v noci teď, a to je teprve začátek – největší zima nás čeká v následujících dvou měsících. Všichni bez rozdílu zůstávají venku, někteří nemají ani pořádný přístřešek – s tím se teď snažíme pohnout, ale jde to ztuha...Spousta z nich má prý celou zimu rýmu, a pokud ještě navíc prší, jakože to bude čím dál víc, po ránu se všichni třesou jak osiky, žalostný pohled. Zato v létě to snad musí bý fajn, to teprve uvidím, pokud tu vydržím.

Jak je možná patrné z toho, že píšu o "hlavním" areálu, bude tu ještě nějaký další - což už je bohužel spousta klecí, a spousta z nich ne zrovna největších...Ty se z větší části nacházejí mimo návštěvníkům přístupnou část..Zvířata, která máme na starost my dobrovolníci, se všechna nacházejí v těchto klecích – do hlavního areálu totiž můžou jen černí dělníci a Stuart, náš hlavní ošetřovatel, který je tu jako stálý zaměstnanec. Důvodem je jeden z chápanů - je ve vztahu k novým lidem trochu nevyzpytatelný a jeho kousnutí opravdu nemůžeme riskovat.. Bohužel, protože moct chodit tímhle "výběhem" musí být úžasné. Naši péči ale stejně mnohem víc potřebují zvířata v klecích - v hlavním areálu se opice kromě toho, že se nemají kam schovat a kde zahřát, aspoň nenudí. Pohled na tlupu malp, která se po dešti hrabe v hlíně a tahá z ní žížaly, nebo se dělí o právě uloveného ptáka, pohled na velkou skupinu kotulů se spoustou mláďat, která si hrají všechna dohromady, pohled na chápany houpající se až ve vrcholcích vysokých stromů nebo pohled na mládě chápana, které si hraje s mladými malpami i kotuly dokládá, že mají po celé dny o zábavu postaráno.

O zábavu těch ostatních se s větším nebo menším úspěchem snažíme postarat my, a to takzvaným enrichmentem. Pro ty, kteří tohle hezké české slovo neznají (já naopak neznám jeho výstižný ekvivalent, tak se omlouvám), dalo by se to přeložit jako o obohacování prostředí, ale nepoužívá se to – jde tedy opravdu o zábavu, aby se zvířata nenudila. V posledních letech se v zoologických zahradách celého světa "pěstuje" čím dál víc, ale obzvláštní přeborníci jsou v USA. Každopádně s trochou času, materiálů a vynalézavosti to není nic těžkého – hlavní je vypozorovat, co pro které zvíře vyplývá z jeho přirozenosti, co je schopné pojmout, co ho opravdu zaujme. Na internetu jsem našla příklady enrichmentu pro všechna zvířata, která si v zoo umíte představit, včetně skotu:-) Čím je zvíře chytřejší a silnější, tím je to samozřejmě těžší – nejtěžší je to pochopitelně s lidoopy. Ale to trochu odbíhám, že?

Málem bych zapomněla - jeden "pavilon" tu máme. Pro tři uměle odchované šimpanzí slečny, je to taková temná studená kobka, ale když je v noci hodně zima, dá se jim tam aspoň zapnout topení. Tihle šimpanzi dny tráví na mrňavém ostrůvku, zatím jsou to ještě mladá zvířata, 6, 7 a 8 let, ale za chvíli už to bude neudržitelné. Naštěstí se tu Institut Jane Goodalové chystá koupit pozemek hned vedle Monkey Town a vybudovat na něm malou sanctuary pro tyhle tři slečny a jednu starou šimpanzí samici, kterou vlastní nyní asi osmdesátiletá paní v sousedství, to je vůbec příběh sám pro sebe, to zas jindy...Všichni doufáme, že se Jane Goodalové podaří sehnat peníze co nejdříve, vypadá to na časový horizont jednoho roku, takže už se toho tady asi bohužel nedočkám, ale tak na devadesát osm procent by to mělo dopadnout.

Zvláštní kapitolou jsou potom všechna ostatní zvířata – papoušci, kozy, ovce, králíci, prasata, fenci, bodlíni, antilopky, želvy. Ti všichni jsou tak nějak na pokraji zájmu, je to těžké, když nemáme dost lidí ani na péči o samotné opice. Ale snažíme se aspoň kontrolovat, jak se o ně starají černí dělníci – jejich přístup k péči o zvířata, a není se co divit, nikdo je to nikdy neučil a sami jsou zvyklí na tvrdý život – je dost laxní. Ale to už je spíš do kapitolky o lidech.

To by ke zvířatům zatím stačilo. Pod hlavičkou O zvířatech si postupně budete moct přečíst víc o těch, která mám na starost já.

neděle 13. května 2007

Hranice možností

Poslední tři týdny jsem si vyzkoušela, kde jsou mé pracovní hranice - kromě toho, že jsem pracovala za dva lidi a nemohla jsem si tedy vzít ani den volna, jsem ještě v noci vstávala k tomu našemu miminu...Ale nemůžu si stěžovat, malá prospívá:-), a já jsem aspoň zjistila, že minimálně půl dne volna v týdnu potřebuju k tomu, abych mohla dál rozumně fungovat. Protože Američanka Lindsay se nám ale už vrátila z dovolené a místo Skota Paula tu máme Skotku Airlie a místo Holanďanky Susan Angličanku Emmu, mělo by se to vrátit do normálu, což je jeden volný den v týdnu. Není to ovšem na žádné velké výletování, uklidit, vyprat, odpovědět na pár mailů a trochu si odpočinout, ideálně s knížkou...Velmi pozitivní věc - změnila se tu ale atmosféra, a to k lepšímu, po změně hlavního ošetřovatele, kterým je teď Angličan Stuart, to tu všechno začíná dostávat nějaký systém, tvar a začíná to fungovat, doteď to byl trochu chaos. Původní hlavní ošetřovatelka, Němka Nina, která celý tenhle projekt s dobrovolníky ze zahraničí rozjela, teď bojuje s tuberkulózou, a přestože se dál stará o 80 tamarínů a kosmanů, na zbytek, což je asi 200 dalších opic!, už pochopitelně nemá sílu. Možná dokonce brzy budeme potřebovat zkušeného ošetřovatele drápkatých opiček, takže pokud byste o nějakém takovém nadšenci věděli...A další změnou k lepšímu je změna pracovní doby - první měsíc jsme výjimečně končili před sedmou, teď bychom se měli držet páté! Proto o mě možná uslyšíte o malinko víc, když to všechno dobře půjde. Už se mi podařilo doplnit většinu komentářů k fotkám a pár nových jsem přidala, i když ani na focení teď čas nebyl. Je tam pár fotek, u kterých prosím o pomoc s určením, ať už zvířat nebo kytek, ale pokud byste někdo našli nějakou nesrovnalost i jinde, budu ráda za opravu. No a zatímco píšu tyhle řádky, spustil se tu zčista jasna prudký liják, po týdnu nádherného slunečného počasí, kdy se ještě dalo chodit skoro v plavkách. Takže vzhůru do děště!

neděle 1. dubna 2007

Už mě to tu nebaví, vracím se domů...

...apríl!:-) Zatím jsem stále jak Alenka v říši divů...ne že by to bylo ideální, není to žádná záchranná stanice, je to tvrdý byznys, ale já jsem tu kvůli opicím, a ty nás potřebují ať jsou v sanctuary nebo v zooparku. Kdybych teď neseděla po dlouhé době počítače, ani bych netušila, co je vlastně za den. Čas tu tak nějak jde mimo mě, což mi naprosto vyhovuje. Jediné co postrádám, je čas na psaní deníku:-( Ale zase jsem vám tam šoupla pár fotek, ty stejně mluví za vše. / My connection with the rest of world through internet was not working last week, but even if it was - no time and energy for writting, all given to monkyes...but at least some new pictures, they can speak for themselves anyway...

úterý 20. března 2007

První týden je za mnou..

...a zpráv tu moc nepřibylo, zato přibývají zkušenosti! A do galerie přibylo pár obrázků:-) Co se práce týče, následující dva týdny mám na starost tyto: 2 mladé samičky malp, 15 kotulů, 5 mirikin, 2 lemury vari a jednu slepou samici paviána - je krotká jako beránek, chuděra, krmím ji z ruky...a k tomu navíc 12 papoušků lori, asi 50 morčat a králíků, jednu kachnu a dvě mláďata fenků. Pracovní doba od osmi do sedmi, dalo by se to asi stihnout rychleji, ale když člověk u toho musí (resp. chce) ty opice pozorovat, aby se o nich něco dozvěděl, tak to jinak nejde. Bydlení je dostačující, lidi jsou fajn, když zrovna nemám černý den jako včera, kdy mě všechno kousalo, pořád jsem do něčeho narážela, vyháněla jsem z pokoje mravence a anglickému a skotskému spolubydlícímu jsem nerozumněla ani slovo, tak si tu připadám jako v ráji:-) Ještě je léto, když nefučí vichr od moře, je nádherně, jedinou chybkou je opravdu ten ostnatý drát, za který se pěšky nedá...ale občas nás někdo někam vezme a vozí nás na nákupy...Jak můžete vidět na fotkách, hlady netrpíme...A mám skvělou spolubydlící, Susan z Holandska, které naštěstí rozumím, a která mě zároveň učí všechno, co musí umět dobrý ošetřovatel opic. Pracovala v Appenheulu, tak o tom asi něco ví;-)

pondělí 12. března 2007

Konečně! / Finally!

Nevím co napsat dřív, takže pro začátek jen - jsem v pořádku, nemůžu si na nic stěžovat, mám se co učit, ať už anglicky nebo o opicích a je tu krásně. A v galerii už je pár foteček...víc příště:-) / There is so many things to tell that I will do it later - for now just that I have arrived safely, that the place is lovely and I love the weather here:-) Not to forget - there are already some pictures in gallery...more next time:-)

neděle 18. února 2007

Ještě jedna malá mapka / One more map...

...vypůjčená z webu Monkey Town (najdete v Odkazech), včetně adresy pro ty, kdo by mi chtěli poslat balíček;-) nebo mě navštívit... / ...borrowed from Monkey Town web (see in Links), including the address for those who would like to send me a parcel:-))) or to visit me there...

Mapa / Map...

...pro vaši představu, kde se budu nacházet následující rok. Když na ni kliknete, zvětší se...40 km od Kapského města, 3 km od Somerset West - jak tvrdí Wikipedia, města s největším počtem milionářských rezidencí v JAR. Tam by mohlo být bezpečno, nebo ne? / ...for your idea of where I will be staying next year..Click on to enlarge it. 40 km from Cape Town and 3 km from Somerset West, the town with highest amount of millionaire's residences in South Africa. It could be safe place, or maybe not?

pátek 9. února 2007

Přesně za měsíc...

...se z Ruzyně odlepí boeing British Airways a po mezipřistání v Londýně mě vyklopí v Kapském městě. Vám tu budou pomalu odkvétat sněženky, tam by mělo končit léto. Vízum mám, letenku mám, očkování už skoro taky, cestovní pojištění mám, sbaleno ještě nemám, ale připraveno snad všechno. Tak teď už jen čekat, se smíšenými pocity, ve kterých ale samozřejmě převládá radost! A taky odpočívat, protože tam mě čekají malé galeje:-) 6 dní práce, 1 den volno, ošetřovatelé ví, o čem mluvím, já to zatím jen tuším..Protože s blogem experimentuju poprvé, omluvte případné technické nedostatky. Případné postřehy ohledně čehokoli vítám! Zatím jsem nepřišla na to, jak zařídit, abyste si mohli nechat posílat aktualizace stránky na mail, ale protože na netu budu maximálně jednou týdně, není potřeba chodit sem častěji:-)