Pro ty z vás, kteří sem zabloudí i nyní, po mém návratu z Afriky, mám dobrou zprávu - už chystám další cestu, jak jste se už ostatně mohli dočíst na mé domovské stránce http://petruse.blogspot.com/. Více o projektu, na který se tam chystám, najdete tady: http://darwinprimategroup.blogspot.com. Zatím jen v angličtině, ale přeložím vám to i do češtiny:-)
Už vám sem dám jen pár posledních fotek z Kapského města a tím moje roční dobrodružství zdánlivě končí...Odnáším si z něj ale dost na celý život, a tímto bych chtěla poděkovat mojím drahým rodičům 
za to, že mi tuhle zkušenost umožnili prožít. Bez jejich podpory by to nešlo. Život v Jižní Africe je trochu dražší než tady, a když rok pracujete jen za byt a částečně stravu, úspory dlouho nevydrží..Teď jenom doufám, že se mi všechny nabyté zkušenosti podaří zdárně využít:-)
Co dodat...snad jen znovu, že už se těším na postupné shledání s vámi všemi, a abych vás připravila na další ze změn: přestala jsem jít maso. Ano, jak správně pochopila moje chápavá milovaná sestřička-ta, která mi přichystala tohle vřelé
balónkové přivítání, za které jí patří dnešní druhé poděkování- trochu mi tam ještě víc zezelenal mozek... Tak to jen abyste věděli:-)
Zbývá mi posledních 12 hodin. Trávím je v Kapském městě, stejně jako předchozí tři dny. Je tu kolem třiceti stupňů, tak nasávám poslední dávku sluníčka. Podařilo se mi ubytovat v hostelu, kde je připojení na wi fi zadarmo, tak jsem toho využila a zahrnula vás posledními fotkami - jsou za jeden měsíc, ale je jich tolik, že se nevešly do jednoho alba...Pár fotek bude ještě z Kapského města, ale ty se tu asi objeví až po návratu do Čech. Což bude zítra odpoledne - skoro se tomu ani nechce věřit, jak to uteklo. Pokud vás zajímá, co se chystám dělat dál, jste na tom podobně jako já, tak se nechme překvapit:-) Tahle forma komunikace mě ale docela baví, tak je možné, že tu najdete odkaz na nějaký další bloček...Zatím!
Tak by se asi nejstrucneji daly popsat posledni dva tydny. Obojiho jsem se v case "pred Afrikou" bala, oboji je pratelstejsi nez jsem cekala. Fotecky nejake budou, ale spis z predchozi tury v Golden Gate Highland National Park, kde jsem si mohla dovolit fotit jako diva. Ctyrhodinova tura se focenim protahla skoro na dvojnasobek (ale nevyfotte vsechny ty barevne kvetinky, nadherne vyhledy, a stado zeber, pakonu a buvolcu, ktere se najednou znicehonic vynori uprostred kopcu...). To si tady v Dracich horach nemuzu moc dovolit, vetsina tur je uz tak na cely den. Ale je to nadhera. Jen z tech prazdnych svahu, na kterych se kdysi pohybovala obrovska stada vseho mozneho, z tech je trochu smutno. A pred kresbami na stenach jeskyni, z kterych je devadesat procent zniceno vandaly, se jeden jen muze ptat, jaci ze byli ti Sanove, kteri byli do jenoho vystrileni soucasnymi obyvateli, jelikoz se volne pohybovali na pude, kterou najednou chtel nekdo vlastnit...Stejny osud malem potkal i ty paviany, nastesti nez k tomu doslo, zdejsi pochopili, ze turisti na ne leti, a tak se snazi konflikt pavian-clovek udrzet na rozumne urovni jinymi metodami, at uz je to zahaneni kameny, paintballovymi pistolkami nebo vychovou turistu: "Pavian, ktereho nakrmite, musime zastrelit." Diky tomu je pozorovani tlupy pavianu, ktera se pohybuje kolem kempu, naprosto unikatni zazitek. Uplne si me ziskali... Jinak seznam ptacku, ktere jsem tu videla, se vyrazne prodlouzi, a to vcetne pozorovani supu a orlu, no parada...A ted vzkaz pro vsechny, kteri mi jeste stihli napsat mailika (ja pisu z kavarnicky uprostred Dracich hor, ta civilizace...ale musim jen kratce) - to vite ze se na vas vsechny uz tesim! Jen se pripravte na to, ze ja v case po Africe bude nekdo jiny nez v case pred Afrikou. Ale proto jsem se sem vlastne vypravila, takze by to nemelo prekvapit:-) Tak za chvili na videnou!
Tak opickam, aspon tem z Monkeylandu, uz jsem dala sbohem, ale doufam, ze na nasich toulkach po Dracich horach jeste potkam nejake ty paviany a kockodany. Zkusenost z Monkeylandu byla korunovana v patek, muj posledni pracovni den, kdy jsem provedla tri tury za sebou, a dve z nich byly ceske skupinky, az si tohle budou cist, tak je zdravim a jeste jednou diky za chlazenou Plzen;-) Ted se nachazim v Bloemfonteinu, hlavnim meste provincie Free State, mame tu jeden den na odpocinek a zitra uz vzhuru do hor...Malem bych zapomnela, po ceste sem jsem se zastavila v prvnim a poslednim parku ktery jsem tu chtela navstivit, Addo Elephant National Park pobliz Port Elizabeth, ale nepralo mi pocasi, resp. lilo jako z konve, a tak jsme z 440 slonu videli jen 3...No par fotecek bude, ale pocasi si nevyberes. Nevim, jak se mi podari dostat na net, ale nejpozdeji 5. brezna, nez mi poleti leadlo, to vam sem doufam budu moct dat zbytek fotek. Jenom doufam, ze az tam k vam zpatky dorazim, nezacne snezit, tak to prosim nejak zaridte...:-)
Monkeyland se nachází na 12 ha původního lesa a je domovem pro více než 300 primátů v osmi druzích. Cílem parku je poskytnout lepší životní podmínky primátům, kteří strávili část nebo většinu života v klecích. Postupnou rehabilitací jsou vraceni do prostředí, kam patří – a to neznamená pouze les. Stejně důležité je pro ně prostředí sociální, protože primáti jsou zvířata společenská a potřebují žít s jedinci svého druhu. Neméně důležitým cílem je zlepšit povědomí veřejnosti o primátech samotných a o hrozbách, jimž bohužel čelí. Z našeho parku byste měli odcházet s velmi dobrou představou o tom, jak nevhodné je chovat primáty jako domácí mazlíčky, jak pro vás, tak především pro ně; také jak je ohrožuje ničení jejich životního prostředí, ať už je to těžba dřeva a nerostných surovin, zemědělství nebo zástavba lidského osídlení. Pokud vám na primátech a přírodě obecně záleží a máte zájem pomoci, u nás se dozvíte několik tipů, kterými se může řídit prakticky kdokoli – například co se týče nákupu zboží, ať už produktů z druhé ruky nebo z antikvariátů, nebo produktů farmaceutických a kosmetických, které nebyly testovány na zvířatech.
...tady v Monkeylandu už mi zbývají jen tři týdny! Potom mě čeká tří týdenní putování po Dračích horách, několik dní v Kapském městě, no a 7. března hurá domů. Ne že by se mi chtělo, obzvlášť když jsem si teď přečetla předpovědi, že pořádná zima u vás začne a ž v druhé půlce února...Ale už se na vás všechny těším, to zase jooo:-) A už je pomalu na čase, abych napsala něco víc o tomhle úžasném místě, když už jsem tu zase skoro tři měsíce...Tak já vám sem nakopíruju kousek textu, který jsem pro webové stránky Monkeylandu přeložila do češtiny, ale zatím se to tam ještě neobjevilo. Zato už jsem tu ale provedla dvě skupinky Čechů, kteří byli trošku překvapeni českým výkladem:-))) A tady jeden pěkný letecký snímek na náš krásný původní les plný opic a jeho okolí...
.
...eeelektrický proud....- abyste taky byli trochu v obraze o tom - tak o tom si tady teď můžeme každý den aspoň dvě hodiny jenom zpívat. Nevím přesně důvod, ale od nového roku Jihoafrická republika nemá dostatek elektřiny pro zásobení celé země, a tak přepíná mezi oblastmi, aby se za den všechny vystřídaly...Ale ne vždycky to hlásí dopředu, tak např. včera celý Johanesburg skončil potmě nečekaně v osm večer a ten chaos si zkuste představit..No já bych tam být nechtěla. Jedna velká havárka. Spousty restaurací a obchodů s potravinami přicházejí na mizinu, protože jídlo v mrazácích nesmí být rozmrazené déle než určitý čas; no a být ve městě v takovém případě je docela legrace - já jsem se takhle octla u doktorky, ta si na mě chudák musela svítit čelovkou. Nejsou tady na to zatím zvyklí. Nevím nevím, ale zdá se, že to s touhle zemí jde bohužel opravdu z kopce...
Vloni na Vanoce jsem se dozvedela, ze jsem prijata do dobrovolnickeho programu v Africe. Rok je tomu a porad si jeste myslim ze to byl jeden z nejlepsich vanocnich darku...Preju vam vsem, kdo zabloudi na tyhle stranky, aby vase vanoce, pravdepodobne bile a studene, byly stejne stastne jako ty moje lonske, a do noveho roku jen to nejlepsi. Mela jsem pro vas pripravene fotecky, jak se pripravujeme na vanoce v Africe (na plazi:-), ale bohuzel nam spadnul internet, takze tohle jen v rychlosti z internetove kavarny - proto taky zadne hacky carky.. Fotecky budou, ale az pristi rok:-) Tady se moc neslavi, je to preci jen trochu ujete, vanoce v lete, ale budu na vas tam doma myslet, uzijte si to za me. / All the best for Christmas and even better for New Year to all of you who have visited this page. Unfortunately there will be no pictures this time, because our internet connection is not working, so this is just quickly from internet cafe, for next pictures you have to wait until next year:-) There will be no big celebrations here, because it really is bit weird Christmas in summer, but I will definitely think of you all anywhere in the world you will be at that time. Enjoy!
Pokud byste mi od této chvíle chtěli posílat pohledy, balíčky, dárečky a jinak mě rozmazlovat, měli byste vědět, že jsem malinko změnila adresu. Je to konečně trochu víc Afrika, všude kolem nádherné afromontánní lesy plné paviánů, levhartů a jiné havěti, mám tu rosničky a kudlanky v kuchyni a v lese za domem jsem málen šlápla na sklípkana...Jméno parku, do kterého jsem se přesunula, se od původního moc neliší, stejně tak složení druhů, které tu chovají – tím ale jejich podobnost končí. Kdo poctivě čte, bude si pamatovat, že jsem Monkeyland nazvala rájem. Jsem tu zatím necelý týden, chvíli bude trvat než proniknu do všech tajemství zákulisí, ale ve srovnání nejen
s Monkey Town, ale se spoustou zoologických zahrad po celém světě, to asi opravdu ráj je. Je to neuvěřitelně zajímavý projekt a bude mi potěšení vás s ním seznámit blíž. Pochopitelně má svoje mouchy, ale jak se učím říkat v jedné ze čtyř rolí, které bych tu měla zastávat, roli průvodce neboli rangera, všechno to začalo teprve před deseti lety, takže se to postupně vyvíjí, předpokládám k lepšímu:-) Proč ale píšu o čtyřech rolích. Nepřišla jsem jsem dělat průvodce, ale...Protože tu nemají téměř žádné klece – většina primátů se tu volně potuluje po 12 hektarovém lese (a lidi se procházejí mezi nimi) – není tu tolik práce pro ošetřovatele. Taky proto, že na většinu věcí si vytrénovali místní. Takže dobrovolníky, kterých se tu každý rok vystřídá spousta, berou převážně na průvodcování. Já jsem se ale "vetřela", díky své čerstvě nabyté zkušenosti, mezi ošetřovatele - z toho ty další dvě role. Ošetřovatel primátů, a částečně i ošetřovatel ptáků v sousedící ptačí voliéře, toho času největší na světě. Každá zkušenost dobrá. Držte palce, a příště vás zase zahltím obrázky za celý listopad, tak se těšte:-)
Jak už jsem nakousla, některé věci se tu konečně hnuly k lepšímu. Jednou z nich bylo přestěhování fenků ze studené kobky do prosluněného výběhu a ejhle!, zdá se, že jim tato změna prospěla – máme malá fenčata (nevím, jestli se tohle slovo dá použít, mně se líbilo...no prostě mladé..:-). Paní fenková nám ale dala zabrat. Chvíli to vypadalo to, že se prohrabala ven a zmizela. A ona si zatím přivede na svět potomstvo - v nefalšované přirozené noře! Hned druhý den potom, co se ukázala pravá podstata věci, se mi podařilo jedno mrně vyfotit – máma s ním zuřivě pobíhala sem a tam a snažila se vyhrabat novou noru. S uzlíkem chlupů v tlamě to jde ale těžko..
Dalším mládětem mě překvapily moje mirikiny, jediné noční opice na světě, které se sice nikam nestěhovaly, ale přišlo na ně jaro. Mirikině se mi ještě vyfotit nepodařilo, ale nebojte se, pracuje se na tom. Zatím vám můžu prozradit, že má šedivá zádíčka s černým pruhem vedoucím po celé délce páteře, černý ocásek a růžové bříško. Musím ale přiznat, že velkou radost tady z mláďat nemáme – nečeká je totiž pravděpodobně žádná růžová budoucnost. Ale o tom zase někdy příště..
...můžou být dobrá věc, pokud fungují. Celý park Monkey Town je obehnán takovými ohradníky, a bohužel se - častěji než je zdrávo - stává, že nefungují. Naštěstí je to aspoň několik oddělených obvodů, o jednom nefunkčním už jsem se zmiňovala v souvislosti s utíkajícími kotuly, to ani nemluvím o makakovi lvím, který se nám tu promenádoval na volno. Teď se ale zjistilo, že tenhle ohradník, který odděluje makaky a chápany od hlavního areálu, nefungoval aspoň tři týdny, jenže náš údržbář to nějak zapomněl oznámit..Opice z hlavního areálu, už zmiňovaní kotulové a jedna dvě malpy, se naučily chodit skrz dráty k sousedům – a když byl ohradník uveden znovu do provozu, nějak jim to zapomněli říct, a jedna malpa na to málem doplatila životem. Mám ten obraz pořád před očima – ztuhlé tělíčko, otevřená tlama s vyplazeným jazykem, nehýbala se, teprve když za ní vlezl Stuart a vyprostil ji z díry kam po šoku spadla, najednou ožila, v podstatě vstala z mrtvých. V ten samý den jsme chtěli zlepšit kvalitu života dvou starších malpích samců a přestěhovali je z mrňavých klecí, kde strávili většinu života, do pěkného výběhu se stromy, kde se měli stát spolubydlícími rodince chápanů. Chápani na ně reagovali absolutně v pohodě, ještě jsem asi neviděla pohodovější zvíře než je chápan, ale malpy byly trošku v šoku, a jednomu z nich se podařilo překonat elektrický ohradník, který byl těsně před tím zkontrolován a označen za funkční. Když byl znovu kontrolován poté, překvapivě – nefungoval. O tuhle malpu jsme taky málem přišli – ve snaze ji chytit jsme pobíhali po celém areálu, kde se procházeli nic netušící návštěvníci..Kromě toho, že malpy mohou být nebezpečná zvířátka, jsou taky zatraceně chytré, takže to chvíli trvalo – podařilo se mu dostat se úplně mimo areál, na dálnici N2, která vede hned vedle Monkey Town, a je poměrně rušná...Nebudu vás napínat, nakonec se ho podařilo chytit, ale bylo to trochu moc adrenalinu na jeden den.
Obrázky z dovolenky. Jak už jsem psala minule, cestovala jsem sedm hodin autobusem. Z toho poslední třetinu tvořila proslulá Garden Route. "Zahradní cesta" z Mossel Bay do Plettenberg Bay ale nevede přímo po pobřeží, jak jsem si představovala (i když ho zjevně kopíruje), ale lesem. Což pro mě není ve srovnání s výhledem na oceán tak atraktivní, ale svůj půvab to taky má. Monkey Land
je oproti Monkey Town ráj na zemi, Birds of Eden už podle názvu taky, jenže pro ptáky. Hostel Albergo byl zatím nejpříjemnější hostel ve kterém jsem byla, každý večer dělali braai, tedy typické jihoafrické grilování, ňam ňam. No a jelikož jsem neměla až tak úplně štěstí na počasí, foukal takový vítr, že jsem se nemohla zanořit do hlubin mořských (slibovali i žraloky, škoda:-), a dokonce i chvíli pršelo (opravdu tu mají čtyři roční období, a letošní jaro je obzvlášť vypečené..), takže jsem se nevydala na žádnou túru, ale příjemně jsem si odpočinula na pláži. Nebyla to pláž ledajaká, ale skalnaté pobřeží, s ústřičníky a jak jsem tak po něm šplhala, přidal se ke mně jeden "domorodec" baťůžkář, že prý mi bude dělat doprovod, aby mě neukradli, tak to bylo docela fajn. Dokonce jsme objevili takovou zastrčenou zátoku, pro obyčejné smrtelníky asi naprosto nezajímavou, ale pro biologa ráj, protože byla plná života, spousty krevetek, které se zahrabávají hluboko do písku, šnečků, krabů a raků poustevníků... Takže taky ráj pro ptáky, ibis posvátný mě vážně potěšil. Málem bych ale zapomněla - ještě pro někoho zátoka zajímavá byla - domorodci tu "dolují" krevetky pomocí speciálních pump, po kterých potom na povrchu zůstávají "roury" z písku - kdyby mi to můj doprovod nevysvětlil, asi bych pátrala po tom, jaké prapodivné zvíře má takovou věc na svědomí. Jo, a ten vítr - jediní, kdo z něho měli radost, byli šílenci provozující kite-boarding. Nadnášelo je to slušně. Já bych se bála, že mě to úplně odfoukne...
Tak kromě krize, o které jsem psala minule, a kterou jsem zdárně překonala, to byl první pěší! výlet na sousední farmu, nikdy by mě nenapadlo, jak cennou komoditou se může stát procházka po cestě za domem, jen otevřít bránu a jít - poprvé po sedmi měsících to bylo neuvěřitelné blaho. Pár obrázků těsného okolí Monkey Town na jaře, a pár zoufalých záběrů z farmy, o které už jsem myslím někde psala, opice v Monkey Town se přes veškeré nedostatky ještě mají jako v ráji ve srovnání s těmihle paviány a kočkodany. Všechno je holt relativní. Minule zmiňovaný výlet za velrybami do "velrybí bašty" jihoafrického pobřeží zvané Hermanus, hodinku cesty autem, byl příjemný, ačkoli nakonec musím přiznat, že lépe se pozorují z pevniny, kde jak samo slovo napovídá máte pevnou půdu pod nohama...Vlnky které si pohrávaly s naší loďkou ztěžovaly nejen fotografování ale i samotné pozorování. Protože je hlavní velrybí sezóna, neměli jsme problém jich několik najít, přesně řečeno asi pět, a navíc naši loď chvíli co chvíli doprovázela skupinka delfínů a několik tuleňů, kteří byli ale pro zdokumentování příliš rychlí. Při následném pozorování z pevniny jsem měla štěstí i na matku s mládětem, to je ten malinký "vodotrysk" vedle velikého..Jeden obázek nemá s velrybami vůbec nic společného, a to slunečník v resatauraci, to jen pro zpestření, dobře si ten slunečník prohlédněte:-) Chápaní mimino roste, občas už nám i vleze na záda:-))) Zato mládě lori mnohobarvého, slabší ze dvou, které jsme se pokusili vypiplat, to nezvládlo. Aspoň mám několik památečních snímků, jak ošklivé stvoření to bylo - až bylo roztomilé. Pár obrázků pro botaniky nesmí chybět. Škoda jen, že nemůžu vyfotit vůně, protože teď se to tu předhání... Obzvlášť dva stromy mě zaujaly, jeden vypadá i voní podobně jako náš šeřík (je to ten jehož bobule tu na podzim žraly kaloni) a druhý produkuje takové množství nektaru, že kotulové z hlavního areálu utíkají přes nefungující elektrický plot (což není příliš těžké:-) a tráví na tomhle stromě celé dny. Snadno je z toho usvědčíte podle obličejů, které jsou celé žluté od toho, jak nořili hlavy do květů. Že ne všechny klece, které tu máme, jsou ideální, můžete vidět na obrázcích "klícek". No a aby to nebyla jenom zvířata, pořídila jsem několik obrázků mých kolegyněk z kuchyně, ošetřovatelů na místě, kde připravujeme opičí snídaně a obědy, a naší asistentku manažerky Yvette.
Po sedmi měsících mi tělo řeklo Dost!, mám toho plný kecky, zkusila jsem ho "uplatit" výletem za velrybami, moc pěkné, fotky dodám příště, ale nestačilo to, tak si beru volno celé čtyři dny a jedu na první pořádnou cestu - kam jinam než do "konkurenčního" opičího parku Monkey Land, sedm hodin autobusem, po proslulé Garden Route. Víc až se vrátím, odpočatá a plná nové energie:-) Už teď vás ale určitě potěší, že se konečně některé věci začaly hýbat, a to tentokrát k lepšímu. Cool!
Zase po delší odmlce vás zahrnu vším, co se mi tu zatím nastřádalo. Půlku nových obrázků najdete ještě ve složce srpen, druhou půlku už! ve složce září. Což mimo jiné znamená, že můj pobyt tady už se přehoupl do druhé poloviny, a nemůžu říct, že by mě to naplňovalo velkou radostí. Samozřejmě se mi stýská!, ale přeci jen, kdy ještě se mi v životě poštěstí mít všude kam se jen podívám samé opice!:-) A kdy budu mít příležitost být opravdu užitečná, make a difference, jak se říká v angličtině, prostě něco změnit k lepšímu.. Ale pravdou je, že o moc dýl by se to asi nedalo vydržet, aspoň ne pokud by to šlo dál jako poslední měsíc. Delší odmlka byla totiž zase způsobena návalem práce, kdy nám další dvě dobrovolnice skončily – práce od sedmi od rána do sedmi do večera a to práce fyzická - včetně zvedání značně těžkých kmenů stromů, doteď nemůžu hýbat se zády - se opravdu dá vydržet jen dočasně. A aby jsme toho náhodou nemělo málo, naši milí svěřenci se rozhodli nám to zpestřit a všechno se to pralo až chlupy lítaly. Kotulové, malpy, lemuři vari...Což znamená jednak nervy, jednak připravit nové prostory na "odložení" zraněných a v neposlední řadě průběžnou léčbu. Na to všechno je potřeba čas, kterého se nám tolik nedostává...Naštěstí se nám podařilo všechny rváče dostat k veterináři, i když samici malpy s chybějícím kusem masa vyrvaným ze hřbetu ruky až po třech dnech, kdy rozhodnutí matky majitelky přehodnotila dcera manažerka.. Máme to ale natočené na videu, stejně jako samce antilopy, který měl tak přerostlá kopýtka, že musel chodit po zápěstích a kotnících (dost těžko představitelné, já vím), a vzhledem k tomu, že už se o tohle místo začala zajímat zdejší organizace na ochranu welfare zvířat, SPCA, tak se zdá, že pokud se některé věci nezlepší, asi tu začne být dusno. Údajně jim mohou přes uvalení pokuty až zabavit všechna zvířata – pokud by se ale nenašlo místo, kam by je přesunuli, museli by je utratit, což by jsme přeci jen neradi – ale přestože tahle hrozba už nad námi visí asi měsíc, moc se toho nezměnilo, tak uvidíme.
Ale tímhle vás teď nebudu zatěžovat, ať už se můžete potěšit obrázky nového paviáního přírůstku, našeho prospívajícího chápaního mimina a dalších ptáčků a kytek a tentokrát i dalších skupin obratlovců a dokonce i bezobratlích:-) z mé oblíbené Helderberg Nature Reserve. A pozor – konečně jsem se dočkala teplíčka, ale chyba lávky, žádné jaro, ale rovnou léto! Už jsem se stihla i spálit, i když teď už si dávám pozor a opalovací krém s faktorem 50! to jistí...Hned se líp ráno vstává do sluníčka..Ať vám taky ještě chvíli svítí:-)
Nové fotky najdete jak v albu srpen, tak ještě jednu sadu v červencovém albu - dřív se to nepovedlo. V červenci už se podařil jen jeden výlet, na který nás vzal náš nový zoo manažer a hlavní (a zároveň jediný, haha, vítejte v Kocourkově) kurátor Brett Glasby (všechny tyhle vznosné tituly jsou nám ale zatím stejně houby platné, pro zvířata se po měsíci ještě nezměnilo nic, i když máme naslibované hory doly, no trpělivost, trpělivost..) a bylo to poprvé (a nadlouho asi naposledy), kdy nás bylo víc a nebáli jsme se vlka nic - zároveň to byl totiž poslední výlet pro Lindsey, která už se po něm vrátila domů, rozuměj Illinois, USA. Počasí nám ale nepřálo, a i když jsme se párkrát pokusili vylézt z auta, vítr s děštěm nám to rozmluvili a tak jsme se kochali jen okýnkem - a nakonec, abychom si trochu zlepšili náladu, zastavili jsme se v místní brusírně drahých kamenů, a zúčastnili se atrakce "Nasbírej si, kolik se ti vejde do koupeného kalíšku..." Chytlavá záležitost. A jak poslední fotka z července, tak fotečky srpnové dávají tušit, že už tu máme po zimě - kvetou nám tu bledule (no dobře, jen jedna, ale docela mě to šokovalo, nějak jsem ji tu nečekala...) a hormony začínají proudit - páv a krocan se natřásají jako o život, s prasátky se roztrhl pytel no a o páření všeho ostatního zvířectva ani nemluvím...Tak snad se tady toho teplíčka dočkám:-) Jo, a co se týče místní fauny, aby to pořád nebyla jen ptačí pozorování, mám tu prvního plaza - naprosto neškodného hádka, resp. rovnou celé klubko, Duberria lutrix, české jméno netuším, podle anglického se živí slimáčky...Pokud jde o savce, tak kromě buvolců z Helderbergu tu pravidelně vídám jednoho chlupatého čumáčka, kterého se mi ale zatím nepovedlo vyfotit - a to je
Rhabdomys pumilio - myš čtyřpruhá - Four-striped Grass Mouse. No a to by zase načas stačilo...Jen ještě popisky k fotkám, s tím se musím polepšit, slibuju:-)
Musím se přiznat, že jsem nikdy nebyla velký ptáčkař. Zajímala mě vždycky všechna zvířata, to jo, ale ta chlupatá přeci jenom víc. Tady se mi ale přímo vnucují - jsou všude, člověk nemusí vytáhnout paty z parku a oni přilétají za ním:-) Takže - přidávám další pozorování. Bohužel většinu z nich potkávám v pracovní době, kdy u sebe nemám svoji "pušku", a tak lovím jen ta jména, občas se ale poštěstí a vy se můžete pokochat i obrázky. Jako dnes se samicí rybaříka, kterou najdete hned na úvodní stránce...skvost.
| Giant Kingfisher | Megaceryle maxima | rybařík velký - viz fotogalerie |
| Cape Bulbul | Pycnonotus capensis | bulbul kapský |
| Swee Waxbill | Estrilda melanotis | astrild šedoprsý |
| Spotted Thick-knee | Burhinus capensis | dytík skvrnitý | |||
| |||||
Zásadní poznámka – většinou jsou to zvířata mimo návštěvnickou zónu, tak trochu schovaná...klece jsou na rozdíl od úžasného hlavního areálu směšně malé (viz Jak se tu žije zvířatům). Ale nic není ideální a snažím se jim to vynahradit láskyplnou péčí a když se podaří a vyjde čas, tak i nějakým tím enrichmentem.
Jako první to budou:
Malpy hnědé (Cebus apella - Jižní Amerika)
– pár, Devil a Cindy,
poměrně dobrodružné, chodím k nim do klece, protože je není kam oddělit, jako ostatně mnoho dalších opic tady – je to poměrně riskantní, ale velmi zajímavá zkušenost, člověk se o nich mnohem víc naučí. Zatím nikoho nepokousali, i když Devil je, asi jako všichni samci malp, velmi teritoriální. Zato Cindy je zlatíčko, nejroztomilejší kukuč co tu mám...Pro ně dělám enrichment nejradši, jsou to šikulky a hlavně - mají z toho vždycky ooooobrovskou radost:-). Moji milí rodičové - děkuju! - mi v balíčku z Čech mimo jiné poslali lískové oříšky ve skořápce - nejen tyhle malpy, ale všechny opice v parku jsou z nich na větvi:-) A jak nás učili ve škole, malpy jsou po lidoopech další primáti, kteří umí a používají nástroje, kromě kamenů na rozbíjení ořechů a hloubení jamek (to tu dělají taky - dolují ze země žížaly) i slámky na vybírání medu, stejně jako šimpanzi...A věřte nebo ne, oni si na rozbíjení těch lískáčů opravdu berou kámen, a je to fantastické pozorovat, kromě toho, že je to neuvěřitelně komické...Mám to natočené, až přijdu na to, jak jsem umístit video, tak se pobavíte...No a protože jsou to takoví chytráčci, milují všechny možné skrývačky, papírové krabičky a plastové láhve, cokoli, v čem by se teoreticky mohlo schovávat něco na zub. V přístupu k otvírání těchhle pokladů se ale zásadně liší podle pohlaví. Devil na to jde hrubou silou, což se někdy vyplatí, třeba u rozbíjení kokosového ořechu, který už taky párkrát dostali, ale někdy to prostě nikam nevede a je potřeba zapojit jemné a zručné tlapičky Cindy, která s obrovským nadšením a velmi zručně opakovaně odšroubovává uzávěr, i když je láhev prázdná......V hlavní části parku žije velká skupina těchhle čiperek se spoustou mláďat, ale každé takové malpí tlupě, která se v přírodě skládá z více samic a více samců, může vládnout jen jeden dospělý samec, proto tu máme tři samce plonkové a dva páry zvlášť. Ze samců se chystáme vytvořit skupinu, tak nám držte palce...
