Tak jak jsem slíbila na tomhle blogu úplně na začátku, po třech měsících už vám můžu celkem zodpovědně popsat, jak se tu žije – zvířatům, lidem, a dobrovolníkům (kteří se spíš než za lidi počítají za novodobé otroky:-). Představovala jsem si, že budu postupně připisovat jednotlivé střípky toho, co se tu děje, a vy si z toho konečný obrázek poskládáte sami, to se ale z různých důvodů nepovedlo. Tak teď to bude na delší čtení, pokud na to někdo budete mít sílu:-) Čtení první:
JAK SE TU ŽIJE ZVÍŘATŮM
V současnosti je Monkey Town soukromá zoologická zahrada, veřejnosti přístupná asi pět let. Máme tu 28 druhů primátů, z toho většina jihoamerických. 3 druhy chápanů, 3 druhy malp, 2 druhy kotulů, 1 druh chvostana, 1 druh mirkiny, 7 druhů drápkatých opiček. Z "neamerických," neboli starosvětských, jsou to 4 druhy lemurů za poloopice; 1 poddruh? paviána, 2 druhy kočkodanů, 1 druh mangabeje a 1 druh makaka za opice, a za lidoopovité 1 druh gibona a 3 šimpanzice. Kromě toho pár králíků, jednoho poníka, dvě ovce, jednu kozu, tři druhy antilop, dva druhy želv a spoustu ptáků.
Skupina asi šestnácti malp hnědých, dvaceti kotulů veverovitých, čtyř lemurů mongoz a pěti chápanů žije společně se třemi druhy antilop, dvěma želvami pardálími a dvěma jeřáby rajskými v části zvané hlavní areál, což je prakticky kus oploceného lesa. To jste mohli už na začátku vidět na fotkách. Je to skutečně téměř tak dobré, jak to vypadá – v "kleci" jsou tady lidi – chodí skrz tuhle část tunelem, velice působivý zážitek. Jediný problém, který tu ale ostatně mají všechna zvířata je, že tu nejsou žádné pavilony, a přestože zimy tu nejsou jako u nás, rozhodně to není nic pro tropické opice a třeba ary. Osm stupňů už je tu v noci teď, a to je teprve začátek – největší zima nás čeká v následujících dvou měsících. Všichni bez rozdílu zůstávají venku, někteří nemají ani pořádný přístřešek – s tím se teď snažíme pohnout, ale jde to ztuha...Spousta z nich má prý celou zimu rýmu, a pokud ještě navíc prší, jakože to bude čím dál víc, po ránu se všichni třesou jak osiky, žalostný pohled. Zato v létě to snad musí bý fajn, to teprve uvidím, pokud tu vydržím.
Jak je možná patrné z toho, že píšu o "hlavním" areálu, bude tu ještě nějaký další - což už je bohužel spousta klecí, a spousta z nich ne zrovna největších...Ty se z větší části nacházejí mimo návštěvníkům přístupnou část..Zvířata, která máme na starost my dobrovolníci, se všechna nacházejí v těchto klecích – do hlavního areálu totiž můžou jen černí dělníci a Stuart, náš hlavní ošetřovatel, který je tu jako stálý zaměstnanec. Důvodem je jeden z chápanů - je ve vztahu k novým lidem trochu nevyzpytatelný a jeho kousnutí opravdu nemůžeme riskovat.. Bohužel, protože moct chodit tímhle "výběhem" musí být úžasné. Naši péči ale stejně mnohem víc potřebují zvířata v klecích - v hlavním areálu se opice kromě toho, že se nemají kam schovat a kde zahřát, aspoň nenudí. Pohled na tlupu malp, která se po dešti hrabe v hlíně a tahá z ní žížaly, nebo se dělí o právě uloveného ptáka, pohled na velkou skupinu kotulů se spoustou mláďat, která si hrají všechna dohromady, pohled na chápany houpající se až ve vrcholcích vysokých stromů nebo pohled na mládě chápana, které si hraje s mladými malpami i kotuly dokládá, že mají po celé dny o zábavu postaráno.
O zábavu těch ostatních se s větším nebo menším úspěchem snažíme postarat my, a to takzvaným enrichmentem. Pro ty, kteří tohle hezké české slovo neznají (já naopak neznám jeho výstižný ekvivalent, tak se omlouvám), dalo by se to přeložit jako o obohacování prostředí, ale nepoužívá se to – jde tedy opravdu o zábavu, aby se zvířata nenudila. V posledních letech se v zoologických zahradách celého světa "pěstuje" čím dál víc, ale obzvláštní přeborníci jsou v USA. Každopádně s trochou času, materiálů a vynalézavosti to není nic těžkého – hlavní je vypozorovat, co pro které zvíře vyplývá z jeho přirozenosti, co je schopné pojmout, co ho opravdu zaujme. Na internetu jsem našla příklady enrichmentu pro všechna zvířata, která si v zoo umíte představit, včetně skotu:-) Čím je zvíře chytřejší a silnější, tím je to samozřejmě těžší – nejtěžší je to pochopitelně s lidoopy. Ale to trochu odbíhám, že?
Málem bych zapomněla - jeden "pavilon" tu máme. Pro tři uměle odchované šimpanzí slečny, je to taková temná studená kobka, ale když je v noci hodně zima, dá se jim tam aspoň zapnout topení. Tihle šimpanzi dny tráví na mrňavém ostrůvku, zatím jsou to ještě mladá zvířata, 6, 7 a 8 let, ale za chvíli už to bude neudržitelné. Naštěstí se tu Institut Jane Goodalové chystá koupit pozemek hned vedle Monkey Town a vybudovat na něm malou sanctuary pro tyhle tři slečny a jednu starou šimpanzí samici, kterou vlastní nyní asi osmdesátiletá paní v sousedství, to je vůbec příběh sám pro sebe, to zas jindy...Všichni doufáme, že se Jane Goodalové podaří sehnat peníze co nejdříve, vypadá to na časový horizont jednoho roku, takže už se toho tady asi bohužel nedočkám, ale tak na devadesát osm procent by to mělo dopadnout.
Zvláštní kapitolou jsou potom všechna ostatní zvířata – papoušci, kozy, ovce, králíci, prasata, fenci, bodlíni, antilopky, želvy. Ti všichni jsou tak nějak na pokraji zájmu, je to těžké, když nemáme dost lidí ani na péči o samotné opice. Ale snažíme se aspoň kontrolovat, jak se o ně starají černí dělníci – jejich přístup k péči o zvířata, a není se co divit, nikdo je to nikdy neučil a sami jsou zvyklí na tvrdý život – je dost laxní. Ale to už je spíš do kapitolky o lidech.
To by ke zvířatům zatím stačilo. Pod hlavičkou O zvířatech si postupně budete moct přečíst víc o těch, která mám na starost já.
